Tento scestný názor jsem slyšela před mnoha lety od jedné vysoce postavené manažerky. Nesouhlasila jsem s ním tehdy a jak vidíte, nesouhlasím s ním ani teď. Ne. Nejsem odpovědná za rozvoj svých podřízených. A souhlasím s tím, že jediná možnost je rozvíjet se. Kdybychom se na to vyprdli třeba v druhohorách, tak tady teď nejsme, že.
Tak jak si dovoluji tvrdit, že nejsem odpovědná za rozvoj podřízených?
Moje pracovní i životní filozofie je, že každý je odpovědný pouze a jen sám za sebe. Takže já jsem odpovědná za sebe, Zuzana Švagrovou. Marie je odpovědná za Marii. Petr je odpovědný za Petra. A tak dále. A týká se to i pracovního rozvoje.
Představte si, jak by to vypadalo, kdybych skutečně byla odpovědná za rozvoj svých podřízených. Kdyby každý šéf byl za to odpovědný. Kdyby i ten váš šéf byl odpovědný za váš rozvoj. A můj šéf byl odpovědný za můj rozvoj. To by pak znamenalo, že za svůj rozvoj nejsem odpovědná já sama.
Takhle by to vypadalo:
Šéf: „Zuzko, teď se budeš učit čínsky, protože tvůj další klient bude z Číny. Zuzko, teď se budeš učit jinak komunikovat s nadřízenými. Zuzko, teď budeš dělat to a to, protože si já myslím, že se tím budeš rozvíjet.“
Tohle mi zní úplně stejně, jako věta „Zuzko, tohle se ti bude líbit.“ Většinou se mi to nelíbí. Ale líbí se to tomu šéfovi. (Fakt jsem jednoho takového měla a dodnes tu větu slyším, brr.)
Nemám ráda, když někdo rozhoduje za mne. A tak ani já nechci rozhodovat za druhé. Nechci jim brát toto právo. Naopak chci své podřízené rozvíjet v tom, aby za sebe rozhodovali. Ale rozvíjím je ve schopnosti rozhodovat se, nerozhoduji za ně.
A to je podle mne role šéfa. Dobrého šéfa. Šéf má v procesu rozvoje podřízených důležitou roli. Je odpovědný za dvě oblasti:
Jako šéf tedy dobře prodiskutujte se svými podřízenými jejich přístup k rozvoji a jejich cíle do budoucna:
Projděte s podřízenými jejich představy a jaké jsou možnosti:
Bez těchto dvou oblastí nemůže žádný rozvoj existovat. Pokud si já jako podřízená nebudu vědoma toho, co mi přinese, když se budu rozvíjet a když nebudu, jaké jsou následky, nemohu udělat plně informované rozhodnutí.
A pokud pro mne můj šéf nevytvoří příležitost k rozvoji, tak je mi můj zájem v podstatě k ničemu. I když samozřejmě si asi něco najdu, ale domnívám se, že se šéfovou skutečnou podporou je to jednodušší.
Takhle vidím roli šéfa v procesu rozvoje podřízených. Moje odpovědnost končí tam, kde začíná odpovědnost druhého, a to i ve vztahu šéf a podřízený. Vždy jsme totiž primárně ve vztahu dvou dospělých, svéprávných osob, a tak k sobě přistupujeme – s respektem.
Zuzka
PS: Věděli jste, že v roce 1997 byl objeven další druh Latimerie, Latimerie celebeská? Takže i ta se rozvíjí😊
PPS: Co všechno vlastně dělá šéf? Průvodce prací šéfa je tady a tady.